Český Dub

Český Dub (německy Bömisch Aicha) je město na severu Čech ležící v okrese Liberec, v libereckém kraji. Leži na jih od Ještědu, asi 12 km jižně od města Liberce. Je přirozeným centrem Českodubska a významným místem Podještědí. Město má přes 2700 obyvatel, je v něm mateřská, základní a základní umělecká škola. Protékají jím potoky Ještědka a Rašovka. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

Město má pouze silniční spojení, na východ vede silnice do Hodkovic nad Mohelkou, kde se napojuje na rychlostní silnice R35. Ve městě je autobusová stanice, dopravní trasy vedou mimo jiné do Liberce, Mnichova Hradiště a Turnova.

Historie Českého Dubu



Založení
Město je jedním z nejstarších sídel v severních Čechách, vzniklo jako tržní osada na vyvýšenině obtékané dvojicí potoků Ještědkou a Rašovkou již někdy v románském období. První údajnou zmínkou o tomto místě je listina z roku 1115, kterou kníže Vladislav I. svěřuje kladrubskému benediktinskému klášteru území „ve Vladislavicích od řeky Mohelky až k dubu“. Domněnka, že je tímto dubem myšlena osada Dub, je však neprokázaná. Skutečně potvrzená zmínka o této osadě pochází až z 24. srpna 1291, kdy Krakovský biskup Pavel uděluje odpustky všem osobám, které se kály nebo navštívily některý z kostelů náležejících v Čechách řádu sv. Jana Jeruzalémského v těchto místech: v Praze, Žitavě, ve Světlé, v Boleslavi, Kadani, Horažďovicích a Strakonicích. Zmíněnou Světlou však nebyla Světlá pod Ještědem, ale osada dnes nazývaná Český Dub.

Majitelem tohoto kraje se stal roku 1237 rod Markvarticů, který velmi štědře podporoval právě řád johanitů. Často se za zakladatele zdejší johanitské komendy považují Havel I. z Lemberka a jeho žena Zdislava, je však také možné, že ji založil až jejich syn Havel II. Někdy kolem poloviny 13. století tak na daném místě vznikla opevněná komenda řádu s kostelem zasvěceným sv. Duchu a blízkým špitálem (ve kterém prý nemocným pomáhala svatá Zdislava). Město založené kolem tohoto sídla se nazývalo Světlá, postupně však patrně převzalo jméno starší osady, na jejichž pozemcích bylo založeno. Tak je v letech 1291 – 1359 osada označována jako Světlá, v letech 1370 a 1373 je však již jmenována jako „Dub jinak Světlá“. Svůj znak – zelený dub ve stříbřitém poli – získala obec někdy před rokem 1349.

Od doby husitské k Bílé hoře
V 15. století se hrad a město staly opěrným bodem husitů. Někdy kolem 6. června 1425 obsadilo sirotčí vojsko Jana Čapka ze Sán hrad Michalovce u Mladé Boleslavi a krátce poté dobylo také Dub. Během útoku sice komenda vyhořela, byla však opravena a město s hradem se staly bezpečným zázemím pro další husitské posádky na Lemberku, Falkenberku u Jablonného, Grabštejně a v Chrastavě a místem, kde se vojska shromažďovala k útokům. Po bitvě u Lipan získal kontrolu nad Dubem katolický šlechtic Jiří z Dubé, v roce 1435 se jej opět zmocnil Jan Čapek. Tento zábor také uznal císař Zikmund, když Čapkovi udělil panství bývalého kláštera v Hradišti nad Jizerou a statky johanitů v Dubě do držení.

Za vlády Jiřího z Poděbrad byl okolní kraj vystaven nájezdům lužických vojsk. Roku 1468 proniklo 7000 pěších a 1000 jezdců prakticky bez odporu až k Dubu, obsadili jej a vypálili. Následně dobyli také Kněžmost a Turnov, teprve pak jejich armádu porazilo královské vojsko pod vedením Jindřicha Michalce z Michalovic. V Dubě tehdy shořelo množství památek na jeho nejstarší dějiny. Na konci 15. století byl Dub ve vlastnictví rodu Vartemberků. Jejich správa znamenala pro Dub období hospodářského rozvoje a došlo během ní k přestavbě kostela sv. Ducha a také hradu.

Vartemberkům byl Dub konfiskován po roce 1547 za účast ve stavovském odboji a roku 1552 ho koupil slezský šlechtic Jan z Oprštorfu. Za něj rozvoj města pokračoval, město mimo jiné získalo právo várečné. Za Oprštorfů bylo rozhodnuto v Dubě pro úřední styk užívat český jazyk, byla postavena radnice a hrad v letech 1564–1565 přestavěn na renesanční zámek. Příznivý vývoj pokračoval i když panství Dub a Frýdštejn koupil roku 1591 Zikmind Smiřický ze Smiřic a Dub se tak stal majetkem jeho rodu. Když po bitvě na Bílé hoře museli Smiřičtí ze země odejít, získal velkou část jejich statků Albrecht z Valdštejna.

Za třicetileté války
Valdštejn se na svých panstvích pokoušel strhnout maximum příjmů na sebe, proto odňal Dubu právo várečné, na druhou stranu se měl Dub stát jedním ze sedmi měst, která měla zasedat v budoucím zemském sněmu frýdlantského vévodství. Dub a zbytek Valdštejnových držav se v době války těšil poměrnému klidu, zdejší pláteníci a soukeníci byli zaměstnáni rozsáhlými zakázkami pro císařskou armádu. Po vévodově smrti se situace změnila, hned na jaře roku 1634 obsadily Dub dvě kompanie císařské pěchoty a 11. dubna vznikl ve městě požár, při kterém bylo zničeno 41 domů, pivovar a sladovna. Novým majitelem dubského panství se stal roku 1635 hrabě Jan Ludvík Hektor Isolani, jeden z nejodvážnějších císařských velitelů jízdy. Hrabě zemřel roku 1640 a panství zdědily jeho dcery. 24. května 1641 uskutečnilo asi 450 švédských jezdců nájezd až k Dubu, který včetně zámku zapálili a poté se vrátili zpátky do Žitavy. O podještědí se Švédové a císařští přetahovali po celý zbytek třicetileté války, na jejím konci byla panství zcela vypleněná a jejich obyvatelé zbídačení. Po smrti Anny Marie Alžběty Isolaniové, vstoupila její sestra Regina do kláštera augustiniánek a dubské panství se stalo majetkem tohoto kláštera.

17. a 18. století
Druhá polovina 17. století znamenala v oblasti především násilnou rekatolizaci. Město těžce zasáhl požár 29. srpna 1694, který zničil 35 domů, kostel, radnici, špitál a další stavby. Za Marie Terezie bylo město v letech 1741, 1742, 1744 a 1757 postiženo pruskými vpády. Josef II. zrušil nejprve v roce 1781 nevolnictví a o rok později také augustiniánský klášter. Dubské panství tak přešlo do držení státního dolnorakouského náboženského fondu. Roku 1757 bylo v Dubě celkem 131 domů.

19. a 20. století
Název Český Dub se sice ojediněle objevuje již kolem roku 1600, běžně se však používá na sklonku 18. století. Na začátku 19. století byla rekonstruována radnice a zrušená kaple sv. Jana byla přestavěna na špitál. V druhé polovině 19. století došlo ve městě k prudkému rozvoji textilního průmyslu. První textilní podnik zde založili roku 1802 bratři Slukové, avšak po úspěšných počátcích museli svou činnost v roce 1843 ukončit. Panství od náboženského fondu koupil roku 1838 kníže Kamil Rohan a připojil jej ke svým ostatním državám. Po krachu podniku Slukových zahájil ve městě výrobu nový textilní podnik Franze Schmitta. Tato firma se později stala jedním z významných podniků monarchie.

28. července 1858 došlo ve městě ke katastrofálnímu požáru, který zničil panský pivovar, úřednické domy a nakonec i zámek. Celkem shořelo 34 domů, a bez přístřeší zůstalo víc než 300 osob. Zničený zámek už nebyl nikdy obnoven a dnes z něj zbývá jen torzo. Rok po této události – v roce 1859 – navštívil Český Dub poprvé Bedřich Smetana, navštívil zde svou matku a sestry, které zde žily. V padesátých letech 19. století začala okolní kraj navštěvovat Johanna Mužáková-Rottová, známá spíše jako Karolína Světlá. Roku 1845 měl Český Dub 1560 obyvatel a roku 1869 již 2481 obyvatel.

Český Dub přivítal vznik českého státu s radostí, při sčítání osob roku 1910 se zde počet Čechů a Němců vyrovnal, po roce 1918 se k české národnosti začalo hlásit víc obyvatel: v roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel.

10. října 1938 vpochodoval do Českého Dubu útvar SS-Germania a zahájil tak jeho okupaci. Město bylo přejmenováno nejprve na Aicha a později na Deutsch Aicha. Dub byl osvobozen 9. května 1945.

Český Dub byl nejprve součástí turnovského okresu, od roku 1960 je v okrese Liberec.

 

---

Komentáře

 
---